V rozhovoru s Pavlem Juráčkem jedním ze tří společníků se nabízela otázka, zda v době zakládání firmy měli představu, kam se jejich spolupráce vyvine?
„Byli jsme plni elánu, byl jsem si vědom,že bych mohl být pokračovatelem řemesla po otci a dědovi, ale o dnešní podobě našeho podnikání jsem si tenkrát netroufl ani pomyslet.“
Osudové bylo pracovní setkání s brněnskou společností, která se zabývala realizacemi výstavních expozic a reklamy prodejního řetězce AHOLD. Nabídnutá spolupráce v podobě řízení menší truhlárny sice byla výzva, ale už v té době úvahy o samostatném rozhodovaní měly konkrétní podobu. Ve stejném období proto oba společníci zapsali do obchodního rejstříku i společnost s ručením omezeným.
Bylo vám 22 let, když jste dělali taková zásadní rozhodnutí. V roce 2004 jste už zadávali podnět k prvním zakázkám u naší společnosti Schachermayer.
Byli jste plni elánu, ale ten by asi nestačil na nutné investice? Pronajali jste si část zařízení ve stávajícím areálu, s cílem vybudovat malou dílnu pro dva zaměstnance. Přednostně k realizaci zadaných zakázek pronajímatele, ale vidina výroby nábytku na míru byla asi tím hlavním motorem těchto kroků?
„Ano, bylo to náročné období, hodně jsme řešili úpravy dílny svépomocí, tedy i s rodinnými příslušníky. V otázce vstupních investic jsme se mohli spoléhat pouze na naše našetřené úspory a finanční pomoc obou 36 1|19 rodin. Některé strojní vybavení jsme řešili prostřednictvím leasingu. Jiné možnosti, jako začínající podnikatelé jsme v té době neměli.“
Pracovní vytížení a neutuchající entusiasmus mělo za následek, že se v průběhu 5 let dařilo dluhy splácet. Šli jste do toho střemhlav?
„Riziko podnikání jsme si ve svém věku nepřipouštěli, vnímali jsme potřebu náš malý tým rozšířit. Šli jsme tomu naproti a postupně v 15 členném týmu jsme už měli možnost realizovat náročnější zakázky. To vše z dnešního pohledu vnímáme jako velké štěstí. Taky to mohlo dopadnou naopak. Řekl bych tedy raději sebevědomě!“
SCH&PARTNER: celý rozhovor najdete v tomto vydání
( )
